Etika a společenská významnost

Ve společnosti je vždy společensky významnější žena, starší  nebo nadřízený.  Při setkání se všemi by měla mít přednost.

žena, pak starší muž a profesní nadřízenost zůstává v poza-dí. V případě, že není jasné, kdo je společensky významnější,

není vhodné dlouhé váhání a raději situaci vyřešíme po svém. Společensky významná je i osoba slavná nebo jinak význam-ná. Společensky významnější osoba podává ruku vždy jako první méně významné osobě. Společensky méně významná osoba by měla přenechat čestnější místo u stolu významnější osobě. Čestnější místo jak při chůzi, tak u stolu se nachází vždy vpravo.

Existují i vyjímky, kdy společensky významnější osoba není vpravo od méně významné osoby a to v případě, že je to pro

ni méně výhodné (např. když by místo vpravo bylo na konci řady nebo když je sousedem od pohledu nedůvěryhodná nebo podivná osoba apod.) Společensky významnější osoba vždy usedá jako první, vstupuje do dveří jako první, na schodech jde vždycky společensky méně významná osoba níže než osoba významnější, zejména kvůli bezpečnosti významnější oso-by. Muž by nikdy neměl nechat ženu sbírat spadlý předmět.

Oslovování

Oslovujeme vždy tak, jak si to daná osoba přeje. Ženy oslovujeme paní bez ohledu na to, zda-li jsou vdané. Oslovení

slečno si dovolujeme pouze vůči velmi mladé dívce nebo pokud si o to žena sama řekne.

Akademické tituly používáme zejména v prostředí, kde jsou obvyklé nebo víme-li, jak jsou důležité pro osloveného. Při

takovémto oslovení musíme znát titul s jistotou přesně. Titul používáme při oslovení pouze jeden, i kdyby jich měl dotyčný více, oslovujeme akademickými tituly nikoliv vědeckými hodnostmi (akademické tituly jsou na vizitkách před jménem, vědecké hodnosti převážně za jménem), oslovujeme vždy titulem, hodností nebo funkcí nejvýznamnější. Tykání nabízí vždy osoba společensky významnější, proto jej nemůžeme prakticky odmítnout.

V našich zemích je běžné oslovovat druhou stranu při komunikaci buď běžným oslovením - pane, paní, slečno, akademickým titulem, pokud ho oslovovaný vlastní - pane inženýre, paní doktorko nebo funkčním titulem - pane vedoucí, paní ředitelko. Správné je oslovování v 5. pádě, tedy pane Nováku, pane doktore Součku. Platí, že má-li žena akademický titul, oslovujeme ji paní, i když není provdaná. Nejvýznamnější je titul akademický, poziční a pak běžné oslovení.

Problematika oslovování podle titulů

1. Absolventi bakalářského studia získávají tituly Bc. (bakalář), případně Bc.A (bakalář umění). Tímto titulem obvykle

lidi neoslovujeme.

2. Absolventi magisterských studijních programů získávají v ekonomických, technických, zemědělských, lesnických a vojenských oborech tituly  Ing. (inženýr), případně Ing. arch. (inženýr architekt). Oslovujeme je pane inženýre.

V oblasti medicíny získávají absolventi tituly MUDr. (doktor medicíny), MDDr. (zubní lékař), nebo MVDr. (doktor veterinární medicíny). Oslovujeme je pane doktore. Absolventi magisterských studijních programů v ostatních oblastech získávají titul Mgr. (magistr), případně MgA. (magistr umění). Oslovujeme je pane magistře.

3. Absolventi magisterských studijních programů mohou v oblasti svého studia udělat rigorózní zkoušku, a pokud ji úspěšně složí, získávají za studium v oblasti humanitních, pedagogických a společenských věd titul PhDr. (doktor filozofie),za studium v oblasti práv titul JUDr. (doktor práv), v oblasti přírodních věd titul RNDr. (doktor přírodních věd), ve farmacii titul PharmDr. (doktor farmacie) a v teologii titul ThDr. (doktor teologie). Oslovujeme je pane doktore.

4. Absolventi doktorských studijních programů (takzvaného postgraduálního studia) získávají tituly dvojího druhu, píšou se za jménem. Absolventi mohou nabýt buď titulu Ph.D. (doktor),  nebo Th.D. (doktor teologie). Oslovujeme je pane doktore. Setkat se můžete i s tituly udělovanými v minulosti, např. CSc. (kandidát věd). 

5. Nejvyššími možnými tituly jsou tituly doc. (docent) a prof. (profesor). Získávají je akademičtí pracovníci, kteří působí na vysokých školách. Oslovujeme je pane docente,nebo pane profesore. Obecně platí, že všechny pedagogy oslovujeme jejich nejvyšší dosaženou hodností. To znamená, že pokud má pedagog titul docent i titul profesor, oslovujeme jej pane profesore.